Povaha hudebního díla

Hudba, jako konečný výsledek míchání zvuků a ticha v čase, vyjadřuje emocionální atmosféru, jemné pocity člověka, který to napsal.

Podle prací některých učenců, hudba má vlastnost ovlivňovat oba psychologický a fyzický stav osoby. Taková skladba má samozřejmě svůj vlastní charakter, který tvůrce stanovil záměrně nebo nevědomě.

Určení povahy hudby tempem a zvukem.

Z děl V. I. Petrushina, ruského hudebníka a pedagogického psychologa, lze v díle popsat tyto základní principy hudební povahy:

1. Menší zvuk a pomalé tempo vyjadřují emoce smutku. Takovou skladbu hudby lze popsat jako smutnou, vyjadřující smutek a sklíčenost, která sama o sobě lituje nenahraditelné zářivé minulosti.
2. Hlavní zvuk a pomalé tempo nesou stav míru a spokojenosti. Povaha hudebního díla v tomto případě zahrnuje klid, kontemplace a poise.
3. Menší zvuk a rychlé tempo nabízejí emoce hněvu. Povaha hudby může být popsána jako vášnivá, rozrušená, napjatá dramatická.
4. Velké zbarvení a rychlé tempo, nepochybně, vyjadřují emoce radosti, označované jako optimistický a životem potvrzující, veselý a radostný charakter.

Je třeba zdůraznit, že takové prvky expresivity v hudbě, jako je rytmus, dynamika, zabarvení a harmonické prostředky, jsou velmi důležité, aby odrážely všechny emoce, jas přenosu hudebních specifičností v díle na nich silně závisí. Pokud provádíte experiment a hrajete stejnou melodii ve větším nebo menším zvuku, při rychlém nebo pomalém tempu, melodie bude přenášet zcela jinou emoci a tím se změní i obecný charakter hudebního díla.

Poměr povahy hudebního díla a temperamentu posluchače.

Porovnáme-li opusy klasických skladatelů s díly moderních mistrů, můžeme vysledovat určitou tendenci ve vývoji hudebního zbarvení. Stává se stále komplexnějším a mnohotvárnějším, ale emocionální pozadí, charakter, se významně nemění. Proto povaha hudebního díla je konstantou, která se nemění s časem. Díla psaná před 2-3 stoletími, stejně jako ovlivňovat posluchače, jak v období popularity mezi současníky.

Odhaluje se, že člověk si vybere hudbu k poslechu, a to nejen na základě své nálady, ale podvědomě, která mu dává temperament.

1. Melancholická - pomalá drobná hudba, emoce - smutek.
2. Cholerická - drobná, rychlá hudba - emoce - hněv.
3. Flegmatická - pomalá hlavní hudba - emoce - klid.
4. Sanguine - hlavní, rychlá hudba - emoce - radost.

Naprosto všechny hudební díla mají svůj vlastní charakter a temperament. Byly původně položeny autorem, vedeny pocity a emocemi v době stvoření. Ne vždy však může posluchač rozluštit přesně to, co autor chtěl sdělit, protože vnímání je subjektivní, prochází prismem pocitů a emocí posluchače, založených na jeho osobním temperamentu.

Mimochodem, je zajímavé, abyste zjistili, jak a za jakých prostředků a slov v hudebním textu se skladatelé snaží předat performerům svých děl zamýšlený charakter? Přečtěte si krátký článek a stáhněte si hudební tabulky postav.

Autor - Stanislav Kolesnik