Legenda o původu hudby

Legenda o původu hudby

Z hlubin vzdálených staletí k nám přišla kazašská lidová legenda o původu hudby.

Kdysi dávno, v době nepaměti, ani jeden z lidí žijících na naší modré planetě nevěděl, co je to verš a hudba. A jaký je život bez skládání řeči a plynulých zvuků? Nudné a monotónní, bez úsměvu, smíchu a radosti. A proto neznal lidskou rasu, jaké jsou svátky, hry a zábavné hody. Lidé chodili tmavší než mraky, jejich srdce bylo naštvaný alarm a ztlumení touhy, protože nemohli zpívat píseň, která by rozptýlila všechny zármutky a utrpení. Kdyby na mužův dům narazily potíže, zůstal celý život nešťastný a zemřel ve smrtelné touze, protože v těch vzdálených časech byla píseň daleko od země. Chytla se někde vysoko v bílých a načechraných mracích a potěšila uši nekonečné modré oblohy.

Mezitím na zemi nepotkal žádný pták, z vysokých hor nevycházely žádné potoky a bez ohledu na to, jak moc se hravý vítr hrál s nadýchanými korunami stromů, nezazněly žádné zvuky. Ticho visící nad stepí spalující hořícím sluncem jen občas rozbilo vytí bouře, zvedlo sloupy prachu k obzoru, protože v těch letech pozemská příroda také nevěděla, co je to píseň.

Ale jakmile se krásná, okouzlující, tajemná a mocná píseň rozhodla opustit svůj nebeský domov a vyrazit na cestu. Co ji přimělo poznat lépe vesmír, je stále neznámé, ale píseň vyrazila na svůj první let nad zemí. Možná se nudila, když zůstala v takové nedosažitelné výšce? Nebo možná chtěla stoupat po široké stepi pod nebem nevlastního otce? Nebo možná litovala nešťastných lidí, kteří neznají radost a umění, a rozhodla se jim pomoci? Dnes to nikdo neřekne jistě, ale píseň už proletěla přes pole, louky, moře a oceány. Někdy letěla velmi nízko nad zemí, takže cítila vůně polních trav a občas prudce stoupala k nebi, jemně flirtovala s jemnými poryvy větru, nebo dokonce úplně ztratila v modrých výškách, potopila se v kudrnatých oblacích. V těch místech, kde píseň létla nízko, to lidé slyšeli, zapamatovali si je neznámými, ale tak blízkými melodiím do srdce, a opakovali je, aby ji udrželi ve své paměti navždy. Tam, kde letěla výš, si lidé mohli pamatovat jen malou část svého bohatého dědictví. A lidé, nad nimiž píseň prudce stoupala, nevěděli, co je to píseň a hudba. Kazašští lidé měli štěstí, píseň kolem ní dlouho kroužila a dotýkala se svých kvetoucích stepí svým křídlem.